Moje hora Říp

Tradiční výuku na naší škole zpestřujeme žákům nejen exkurzemi, divadelními představeními, besedami s odborníky, ale také různými projekty.

Jeden z projektů byl na téma - Moje hora Říp. Asi každý ví, že si Říp majestátně kotví v Polabské rovině na Řipské tabuli a že je pro nás Čechy symbolem vlastenectví a domova. Ale co je horou Říp, symbolem vlastenectví a domova pro naše sedmáky? To jsme zjistili 19. a 20. února.

Žáci měli měsíc na to, aby se nad zadaným úkolem zamysleli, vytvořili koláž z obrázků, krátkých textů a svou práci odprezentovali před svými spolužáky.

A že to byly práce a prezentace opravdu povedené! Co jsme se dozvěděli? Do svých prací zařadili hlavní symboly České republiky – Praha, Pražský hrad, státní vlajka, státní hymna, řeka Vltava, ale také známé české značky a firmy – např. Škoda, Kofola, České dráhy. Skoro každý zmínil Mikulov, Svatý kopeček, Pálavské vrchy, vinohrady, rodinu a přátele. Často se objevovala typická česká jídla – vepřo, knedlo, zelo a svíčková. Někteří upozornili i na český (zlo)zvyk – ponožky v sandálech.


                                                                                                                             Radka Mikulcová


Naše mladá nadějná spisovatelka Kateřina Široká ze 7. B napsala k tomuto tématu příběh:

NOC V ARCHEOPARKU S NEJLEPŠÍ TŘÍDOU 7. B

„Domov nemusí být jen místo, kde žijeme. Můžou to být i přátelé.“

Když třídě skončil program, dostala rozchod a každý šel navštívit to, co ho zajímalo. Bohužel tady nepanovala očekávaná radost, nýbrž pochmurná nálada. Možná to bylo tím, že byli na noc v archeoparku uzavřeni, možná proto, že se tady všude kolem hádali pracovníci a učitelé. Venku je moc sněhu na to, aby se mohli dostat domů. Byli tady odkázáni sami na sebe. Ano, jako v pravěku! Žáci si pomalu začali hledat místa, kde si lehnou a ukončí tenhle příšerný den. To však ještě netušili, jaká noc je čeká…

„Ááááá!“ Pokud někteří spali, teď už ne. Všichni sebou trhli po tom, co se ozval výkřik. „Co se děje?“ zamumlal ospale David. Ale odpověď přišla od někoho jiného. To už všichni urychleně vstali a odběhli. Ovšem všichni ne, pár hrdinů zůstalo na místě a koukali na obrovského mamuta, který zařval.

 „Co jsi zač?!“  Jo, jasně, na tohle určitě odpoví, pomyslel si Mára, který danou otázku vypustil z úst. Mezitím ale začal ožívat celý archeopark.

„Haló! Vy tam, ustupte!“ ozval se lovec zvěře z pravěku. „Co třeba zkusit oheň?“ Návrh od Ivči se všem líbil, proto si vzali ze stěn pochodně. Mamut se mezitím nebezpečně blížil k Vendy a Terce, které v rukou křečovitě svíraly pochodně. Byli tady i tací, kteří se nebáli. Mezi nimi byl například i Ondra, který si před holky stoupnul a odháněl mamuta ohněm. Mezitím se pravěcí lidé dohadovali o tom, co by měli dělat.

„Stateční bojovníci, pomozte nám tohoto tvora do rána zabavit. Jen pak se můžeme v klidu utábořit ke spánku na tisíc let,“ zařval lovec. „Máte zde nějaké jídlo?“ zeptala se Nelča, která dostala nápad. Barča k ní hodila maso, které se nacházelo u jeskyně. Nelča vzala klacek a lano, maso lanem přivázala ke klacku. „Nachází se zde žebřík! Můžeš po něm vylézt,“ ozve se Martin.

Zatímco Valča, Jenny a Elča odvádějí mamutovu pozornost, Nelča vyleze na mamuta, který se ihned rozeběhne za masem. Patrik, Ben a Pavel se dali do řeči s lidmi z pravěku. Káťa vzkazuje Kátě, že o tomhle musí napsat příběh. Jana s Jirkou si dělají selfie s mamutem, který se šťastně zubí. Viky a Kuba si s úsměvem povídají o tom, že budou slavní a Luboš s Míšou se seznamují s pravěkou rybou, která procházela právě kolem.

„Baru! Vstávej! Dneska jedete se školou do archeoparku.“

Sen, byl to jen sen, pomyslí si Barča a s úsměvem vstane vstříc novému dni.

                                                       KONEC

Věnováno třídě 7. B.

© 2011 - WINY, s.r.o. hosting & webdesign