Mezi slavným Girem a ještě proslulejší Tour se vyskytla skvělá šance, jak založit na Hranclu cyklistickou etapovou tradici. Naše škola se přihlásila a svou účastí podpořila výborný projekt „Na kole dětem“, který získává peníze na pohyb naší mládeže a který svým jménem zaštítil Josef Zimovčák, překonatel Tour de France na vysokém kole.

Vzhledem k našim malým zkušenostem trojice Richard Langr, Šimon Haluška a Adam Kubeš pod mým vedením s pelotonem projela pouze část 8. etapy, a to z Hodonína do Mikulova. Do Hodonína vlakem a do Mikulova na kole. Náš peloton měl mít původně cca 12 členů, ale informace o vzdálenosti 50 km naše řady výrazně zdecimovala.

Věda předpovědi počasí (byly hlášeny deště nemalé), jsme se řádně posilnili v jednom z hodonínských šenků, kde vznikl i v té době skvěle znějící nápad: pojedeme jim naproti do Rohatce a až je potkáme, otočíme stroje a přidáme se. A tak se i stalo. Rohatec byl námi dobyt vcelku bez potíží, problém byl v tom, že ostatní cyklisté nejeli po cyklostezce nýbrž po hlavní. Tak ale přístav jsme viděli, že. Těch 10 kilometrů navíc, jak se posléze ukázalo, nám k dobru moc nebylo, ale u radnice v Hodoníně jsme se konečně opravdu připojili.

Při přesunu do Lužice se chtěl Richard blíže seznámit s procesem vzniku tzv. silniční vyrážky a zcela bez varování se jako spurtér bojující o co nejlepší pozici před cílovou páskou natlačil celým svým já na vedle jedoucího mě a jen všichni svatí přihlížející z nedalekého kostela svými schopnostmi zabránili pěknému karambolu. Uff, následující občerstvení nás ale uklidnilo a my vyrazili do Moravského Žižkova.

Ještě v Hodoníně jsem svým svěřencům kladl na srdce, aby si dle jejich mínění nutný bluetooth reproduktor dali do batohu a neměli ho v kapse. 3 km od zmíněné dědiny cyklista jedoucí přede mnou prudce vybočil ze svého směru vyhýbajíce se neznámému předmětu tvaru černého plochého hranolu. „Co to který trubec upustil?“ utrousil další jezdec. O 50 metrů dále stojící a v kapse šmátrající Adam mi dal odpověď na obé. Velká pošetilost!

V Žižkově se s občerstvením vytáhli a my se krásně zrestaurovali. Poté se ale začaly před Podivínem a Lednicí vinout táhlé a pro naše reprezentanty velice vyčerpávající kopce a nám začalo ubývat sil. Vzpomínali jsme, jak jsme u obědu s hambáčem v žaludku hýřili energií a dobrými nápady.

Na náměstí v Mikulově sice dojelo pouze 50% původní skupiny, ale dojelo! A i když jsme úplně špičkové cyklistické výkony nepodali, moc děkuji všem třem statečným, že se mnou tuto anabázi absolvovali a dali světu na vědomí, že na Hranclu se šlape.


Cyklistice zdar, na Hranclu zvláště. J. Souchop

 

Aktualita je zařazená v kategoriích:

• O nás / Co bylo, ze školního dění