A máme tady opět konec září, což pro každého řádně informovaného krosového běžce, je rovnítko pro závody v přespolním běhu, tradičně konaného v Břeclavi.

Oproti loňskému roku ale došlo minimálně ke dvěma změnám. První byla velmi pozitivní, protože mezi Břeclaví a Mikulovem jezdil vlak a nemuseli jsme tedy absolvovat vyhlídkovou jízdu po okrese autobusem nahrazujícím kolejáček v době výluky. Druhá až tak pozitivní nebyla. Vlivem vydatných dešťů došlo k podmáčení lesů a trať závodu musela být přesunuta do blízkého okolí atletického stadionu Lokomotivy Břeclav. Trať byla směsicí hlíny, betonu a štěrku, takže naše premiérové úsilí o obutí našich reprezentantů do závodních treter vyšlo vniveč. Snad příště.

Po hladkém přesunu na stadion naši borci během rozcvičovacího kolečka nasáli správnou závodní atmosféru a byli skvěle připraveni na start. Jako první na 750 m okruh vyrazila děvčata šestých a sedmých ročníků. Po startu vznikl nepřehledný chumel rukou a nohou a teprve zúžený prostor, kde trať opouštěla tartan a dále pokračovala travou, se 56 děvčat seřadilo za sebe a bylo možno pohledem zjistit pořadí. A pohled to byl náramný, protože v první pětce běžela naše „želízko v ohni“ Mirka Jankechová. Tuto pozici při průběhu do druhého kola držela a my na tribuně nervózně trnuli, jak to všechno dopadne. Z tribuny byla totiž vidět pouze třetina trati. Po nekonečně dlouhých slepých desetisekundách se do poslední zatáčky vřítila Mirka na prvním místě. Naše nadšení neznalo mezí. Všichni jako jeden muž jsme vyskočili a začali burácivě povzbuzovat. A bylo proč. Metr za Mirkou funěla soupeřka ze ZŠ Slovácká a vypadala nebezpečně. V jednu chvíli se nepatrný náskok Mirky téměř smazal a my to už začali vidět černě. Mirka ale útok odrazila a do cíle doběhla jako první. Byl to náš největší úspěch na tomto sportovním poli. Ihned po doběhu se Mirce dostalo nejen zasloužených gratulací, ale i nabídek na angažmá do několika atletických klubů. Všechny ale odmítla slovy: „Na srandičky nemám čas, já hraju hokej“.

Druzí v pořadí na trať vyrazili kluci téže kategorie. Start byl standardně nepřehledný a teprve náběh do druhého kola nám ukázal, že v první desítce máme dva naše běžce: Matyáše Jakoubka a Jakuba Nešpora . Naprosto skvělé. Na rozdíl od děvčat, kluci neběželi kola dvě, ale tři. A i když jsme naše pozice tak úplně neudrželi, tak 7. místo Matyášovo je úplně parádní.

Dalším bodem programu byl závod děvčat osmých a devátých tříd. A ve startovním poli bylo naše další běžecké eso, Stella Ošoncová. Start byl sice o poznání klidnější než u chlapců, ale děvčata si navzájem nedarovala ani centimetr. Prostor byl tak zahuštěn, že větší molekuly kyslíku se raději rychle se pohybující skupině dobrovolně vyhnuly, než by riskovaly sebevražedný průlet skrz. Jako v předchozích závodech, i tady byl ukazatelem pravděpodobného úspěchu náběh do druhého kola. A pro naše hraničářské barvy to opět vypadalo téměř dokonale. Stella běžela jako druhá. Za chvíli nám závodnice opět zmizely ze zorného úhlu a my s napětím čekali na závěrečnou zatáčku. V ní se jako první v pořadí sice zjevily na čelných místech soupeřky, ale Stella skvělým finišem vybojovala výtečné 5. místo. A i když to necinklo, tak výkon to byl heroický.

Poslední vystoupení borců naší školy zajistilo trio A. Djeladiny, M. Kňourek a A. Zihmantas. Amir, vědom si toho, že start je pro celý závod limitující, ihned po startovním výstřelu vyrazil vpřed takovou rychlostí, že všechny soupeře nechal daleko za sebou a prvních 150 metrů patřilo pouze jemu. Díky stopkám a známé vzdálenosti jsem si zkusmo vypočítal Amirovo zrychlení a úžasem jsem oněměl. Amir se svými parametry ocitnul mimo lidskou říši. Podobnou akceleraci má v technickém listu pouze Lamborginy Diablo. Asi si nyní myslíte, že to náš borec drobně přepálil a že takové tempo se nedá vydržet dlouho. Nedá. Přepálil. Zejména v kontextu čtyř okruhů, které měly být uběhnuty. Ale jestli předpokládáte, že to Amir vzdal a zbytek došel pěšky, tak se nemůžete mýlit více. Amir bojoval a dokázal doběhnout do cíle na velice solidním 11. místě a za svoje účinkování si zaslouží velké uznání.

Musím ještě podoktnout, že přes výjimečné výkony jednotlivců, jsme v soutěži družstev zatím díru do okresu neudělali a naší motivací do příštích let bude postavit tým, ve kterém bude více vyrovnaných běžců. Děkuji všem našim reprezentantům za výkony na hranici svých možnosti a za výbornou reprezentaci naší školy. A kdože to byl kromě výše jmenovaných, kteří uběhli tisíce metrů a vypotili hektolitry? Dle věku: N. Baráková, M. Kovářová, A. Bezruč, J. Ošonec, K. Ryzí, D. Šedivý, V. Brčáková, D. Doušek, E. Jankechová, V. Mondeková, E. Kubíčková a L. Havryliv.

Běhům zdar, přespolním zvláště.
J. Souchop

Aktualita je zařazená v kategoriích:

• O nás / Co bylo, ze školního dění